"Řetěz je silný jen tak, jak je nejsilnější jeho nejslabší článek"

Dvě praštěné příšerky - jo a ještě je tam Ten třetí - tvořící jednu velkou příšeru.

Zenephyr

         - to jest přezdívka té menší, mladší a chytřejší (just kidding).

Můj život je doprovázen spoustou příjemných zážitků, počínaje nakupováním a utrácením za knihy, na které si stejně nikdy nenajdu pořádně čas, konče například bláznivou matkou, která vám jakožto oznámení, že jede pryč na dva týdny, nechá lísteček na lednici: "Nazdar hovada, za dva týdny jsem zpátky".
V červenci jsem oslavila devatenácté narozeniny (2017) a když nad tím tak přemýšlím, je to posledních náct. Super. Jsem stará. No ..
Mezi mé koníčky patří, mimo četbu, napříkad grafická tvorba, fotografie, photoshop, vizualizace domů, návrhy, psychologie a neustále se učení něčemu novému.

Z knižního repertoáru u mne lze nalézt knihy zaměřené zejména na psychologii a psychopatologii. Mám radši knihy, které jsou psané převážně z pohledu vraha či oběti. Na druhou stranu ze všeho nejvíc nenávidim rádoby hrdiny detektivy.

Do našeho webu se pokusím přispět co nejvíce recenzemi, aby alespoň Vy, když ne já, jste měli pádný důvod si danou knihu koupit. Pravděpodobně sem budu házet i něco jako nedočtenky, které si lze u mne koupit, nebo spíš překoupit, protože jsem se opět v knihkupectví sekla s výběrem a nikdy tu knihu nedočtu, nebo jsem jí dočetla a nemám důvod ji mít u sebe v mini knihovničce.

To jest asi všechno, co Vám ze začátku mohu nabídnout. Kdyby jste měli jakékoliv dotazy, a já věřím, že je mít nebudete, protože kdo může být nudnější než člověk, který tráví nonstop psaním do webu, tak nás kontaktuje na náš mail uvedený v sekci "kontakty".

S láskou Zenephyr.

Co mě nutí psát?

Sedím ve tmě, poslouchám staré hitovky a přemýšlím, co se to zrovna teď děje. Máte taky občas ten pocit, že váš život jakoby ani nezačal nebo už skončil aniž byste si toho stačili všimnout?

Nevíte, co se životem a jen tak bloumáte od jedné činnosti k další. A i když třeba víte, co je vaším cílem, co vás baví a jste v tom dobří, i přesto občas máte okamžiky melancholie.

Může za to dnešní doba? Doba, kdy nejsme tolik ohroženi válkou ani hladomorem a radši přemýšlíme nad vlastními životy, což nás vesměs ubíjí ještě více než jiné události. Možná jsme jen více sobečtí. A abychom nemuseli poslouchat vlastní myšlenky, snažíme se jakkoliv zaměstnat. Proto píšu. Teď a tady. Protože není válka. A nemám hlad. Tolik k úvodu.

Tereza

Martin

Budu jistě třetím kolem u vozu. Jeden kluk, mezi dvěma dívkami. Cosi nás ale spojuje. Jsem stejně podivný, jako ty dvě.

Mám pár úchylek. Jednou z nich jsou knížky (další shoda). Nemusím je číst, jen pocit, že je vlastním je povznášející. A těch informací, co nabízejí. Dále jsem fanatik do architektury. Přátelé mě nenávidí, když načnu toto téma, nemůžu si ale pomoct. Třetí úchylku si nechám, s dovolením, pro sebe. Ne, že bych se za ní styděl, ale nemusíte vědět všechno.

Mimo úchylky píšu a kreslím, ale to i ty dvě.